Nevěřím na osud, který člověka dostihne, ať dělá cokoli.
Věřím na osud, který člověka dostihne, když nedělá nic.
Přemýšlím, proč přestávám někdy věřit na pohádky.
Život, už dávno strhnul mi z
očí brýle mámení, já viděla svět růžově
a věřila v dobré znamení.
Nevzdávám se.
Smysl života nezahodím jako list popsaného papíru.
Nepoddám se.
Když beze slov ucítím bezednou něhu,
pomluvy roztají jak černé
zbytky sněhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat