Jak říkám já - nic není náhoda.
Princezna noci, silná a zářivá hvězda, jež dokázala rozzářit celou noční
oblohu. Byla silná i něžná, krásná i drsná, milující i zákeřná.
V jejím nitru se snoubily všechny tyto povahové rysy, a tak se z této
hvězdy stala nepředvídatelná a často nechápaná princezna noční oblohy.
Byla svéhlavá. Na noční obloze svítila jen, když se ji zachtělo.
Byly noci, kdy noční oblohu rozzářila svým překrásným a ohlušujícím
světlem. Takové noci všechna lesní zvířata s velkou úctou vzhlížela
k obloze. V tento okamžik tuto hvězdu milovali a obdivovali pro její
krásu i pro její sílu a odvahu postavit se tmě, jež jinak vše pohltila.
Představovala pro ně naději i víru, že v každém temném dni, v každé
temné chvíli, zůstává plamínek světla i naděje v lepší zítřky. Byly noci,
kdy se nechala pohltit temnotou. Byl to vášnivý tanec, který probíhal
mezi její temnou stránkou a samotnou Tmou. Byly to noci, kdy její
světlo tiše plakalo v pozadí její hvězdné a temnotou zalité duše.
Princezna si byla dobře vědoma své síly i moci, jež měla nad noční
oblohou, nad lesem, který svým krásným a silným světlem dokázala
prozářit a dodat všem zvířatům kousek naděje. Její temná stránka toužila
po moci, cítila uspokojení, mohla-li ovládat osudy zvířat žijících
v tomto lese. Někdy byla milující a něžná, jindy toužila zvířatům škodit
a těšila se z jejich vlastního utrpení.
Jedni ji milovali a druzí nenáviděli. Ve skutečnosti nebylo jediného zvířete,
které by chápalo vnitřní podstatu této svéhlavé princezny. Nebylo jediného
živého tvora, který by rozuměl její složité povaze. Ani samotná princezna
nerozuměla své vnitřní rozpolcenosti. Byly dny, kdy se uchylovala
do ústranní, před světlem i tmou, před lesem i jeho obyvateli. Plakala.
Plakala dlouhé hodiny a věděla, že neexistuje nikdo, kdo by ji mohl
v tuto chvíli pomoci. Věděla, že pomoc najde pouze uvnitř sebe samé.
Nalézt vnitřní plamen své rozpolcenné duše.
Jednoho večera, kdy plakající seděla na vrcholku nejvyšší borovice na okraji
lesa, se k ní vznášel malinkatý ptáček. Byla to sova, mládě. Neznala
princeznu, neměla tušení, kdo to je. Slyšela pláč, slyšela smutek její
rozpolcenné duše. Posadila se vedle hvězdy, která se na ni upřeně dívala.
Čekala…
Sova, začala vyprávět příběh, který slýchala od svých rodičů, sovích strážců.
Jednoho večera soví strážci vzlétli k nebesům a rozlétli se do krajin jim
vzdálených, do krajin kam dolétlo jen několik málo z nich. Byly to kraje
temné, nehostinné, divoké. Tma již pomalu pohlcovala i denní světlo.
Všechna zvířata již dávno utekla, nebylo zde ani živáčka. Ani hvězdy ani
měsíc nezářily na noční obloze. Tma byla jako černý plášť. Neměla v úmyslu,
aby světlo zářilo naději do kraje, který se táhl pod její temnotou.
A přece… soví strážce zahlédl malé světýlko, slabé, skomírající, plačtivé.
Světýlko, které se nechtělo vzdát naděje. Soví strážce se okamžitě rozlétl
za tímto světýlkem. Spatřil tam hvězdu, jež marně bojovala s okolní tmou.
Bylo vidět, že je slabá a vyčerpaná, ale přesto se v jejích očích čeřila
obrovská síla a odvaha. Byla zde sama a nehodlala se vzdát. Stále věřila,
že světlo zvítězí nad černo černou tmou. Věřila, že jednoho dne se temnota
ztratí, neboť tma je jen nepřítomností světla. Uvědomovala si, že musí
ve své duši rozežehnout plamen, který vyžene temnotu z jejího nitra ven.
A pak bude zářit na temné noční obloze, bude světlo naděje, které opět
přivede život do tohoto nehostinného kraje.
Hvězda pozorně naslouchala každému slovu a cítila jak jí je tento příběh
velmi blízký. Jakoby tuto hvězdu odněkud znala. V jejím nitru sílil pocit,
že tato hvězda je možná příčinou její vnitřní rozpolcennosti, je příčinou toho,
proč se cítí jakoby ji bylo jen půl. V tuto chvíli pochopila svou vlastní
rozpolcenost i svůj vnitřní boj s temnotou. Její vnitřní oheň stále čeká na to
až se setká se svým vlastním světlem. S paprskem sebe samé. Čeká na chvíli
až se její nitro spojí s jejím odrazem a tam kde kdysi vládla tma bude
nekončící zdroj zářivé a čiré energie. V jejím nitru tak zažehne plamen lásky
a harmonie, jednoty i spolupráce. Stane se princeznou noční oblohy.
Bude zářit v temné noci, stane se ukazatelem naděje i víry. Bude milující
i něžná, laskavá i věrná. Odteď bude pomocníkem pro všechny, jež hledají
svůj ztracený paprsek jejich vlastních duší.
Autor: www.otevrisrdce.cz/princezna-nocni-oblohy
Žádné komentáře:
Okomentovat