ale ze sounáležitosti. Tyto vztahy vznikají nevinným přátelstvím,
porozuměním a postupně sílí. Jsou opakem vztahů
ze zamilovanosti, které slábly. Oba partneři vzájemně pracují
na harmonii vztahu a postupně se stále více rozsvěcují
a čím více se rozsvěcují, tím více svítí jeden druhému
a zároveň celé společnosti svojí harmonií a klidem.
To, co z nich vychází, není zamilovanost, že jeden vidí jen toho
druhého, ale je to láska, která je neomezená,
jak pro toho druhého, tak i pro ostatní. Je jí stále dost
a stále více se jí z tohoto vztahu rodí i pro ostatní.
V duchovním vztahu totiž lidé nežijí jen pro toho druhého,
ale žijí pro celou společnost, není zde omezování vztahu k druhým,
nesvoboda, majetnictví. V zamilovanosti žili lidé uzavřený okruh
jen těchto dvou a láska byla jen pro ně, a ne pro ostatní.
Vzájemně se omezovali, aby náhodou jeden nedal druhým více,
než partnerovi. Žárlilo se na lásku k druhým,
docházelo k omezování lásky k druhým, a proto její pramen
ve vztahu časem vyschnul. Pokud totiž žízním po lásce
a nemám ji pro druhé, nemůžu ji ani od druhých dostat
a časem vyschnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat