Hledala jsem řešení jak ji zbavit další, přírodou vynucené, říje.
Dva dny před termínem operace na klinice se vše rozjelo nanovo.
Měla v podstatě klid jen 4-5 dnů.
Hned jsem na kliniku volala.
Princezna mrouskala, ale byla i hravá, skotačivá a dál se vesele ládovala.
Operaci nezrušili, že se to zvládne i během mrouskání, aby měla klid.
Přiznám se, že jsem se bála. A hodně.
Dle měsíčního cyklu byl den nevhodný k operacím, což jsem v den kdy jsem vše domlouvala neviděla. Nechápu ještě nyní jak je to možné, ale ano.
Rozčarovaná jsem to zjistila následující den a v nastalé panice jsem okamžitě chtěla vše zrušit. Listovala jsem kalendářem a vhodné dny naprosto nevycházely na pátek.
S dovolenou v práci je to ... škoda mluvit a tak jsem nevěděla co udělat,
abych Princeznu nebyla nucena nechat hned další den bez dozoru tolik hodin.
Sáhla jsem po kartách. Zvolila jsem Poselství víl.
Karty byly jasné.
Jedna říkala, že dotaz souvisí s březostí domácího zvířátka a ta druhá, že mám nechat věcem volný průběh a nesnažit se mít vše stále pod kontrolou.
V duchu jsem se vztekala, chtěla jsem jasný povel k tomu, abych operační den změnila. Chtěla jsem mít vše pod kontrolou... Horko těžko jsem poslechla.
Mrouskání, které přišlo tak rychle ve mně opět zvedlo vlnu odporu a znovu jsem se začala snažit o přeobjednání.
Na klinice byli však vlídní a říkali, že bude vše v pořádku.
Znovu jsem neochotně pustila opratě z rukou.
Když se blížila hodina odjezdu, seděla Princezna v chodbě a dívala se mi
do očí.
Trápil mě ten pohled. Říkám: "Nedívej se tak na mě, prosím."
Zvedla se, pomalu přešla předsíň a vlezla do připravené přepravky. Přetočila se tam hlavičkou ven, položila si jí na přední pacičky a znovu na mě koukla.
Neměla jsem daleko k slzám.
Žádné komentáře:
Okomentovat