jak těžká máš ramena.
Jak těžký je den,
když sníš sama náš sen.
Věz, že v plné polní jsem,
nezapomněl jsem.
Rád bych poslal písní pár,
snad aby uhasily touhy žár.
I když se tak neděje,
krm své srdce soustem naděje.
Vše zlé odevzdávám,
nic si nenechávám.
Jak na mé tak i na tvé straně,
ať očistí nás naše spojené dlaně.
Navždy Tvůj oddaný rytíř tak vzdálený
Rytíři můj vím, chce to čas,
tvých písní pár zpíval mi jiný hlas.
Tvé vzkazy Duši zahřívají
a já toužím se ptát,
co smím si teď vzít a mám ti teď dát?
Zdroj: Láska Isabel
Žádné komentáře:
Okomentovat