Ptám se zda smím být tak pošetilý,
chtít odevzdanost od tak přenádherné víly?
Dostává se mi odpověď,
že tělo ani čas není zeď.
Tam v dáli, tam v nekonečnu
jsme jeden ve společném rytmu.
Proto sněme společně náš sen,
ať má každá Duše důvod být tu v tento den.
Spolu s Láskou a navěky
tvůj rytíř odvěký
Rytíř zbloudilý
zaslechl můj hlas na chvíli?
Zda pravdu cítíš zas
když uslyšíš můj hlas?
Rytíři můj, mám se tě ptát,
zda věrně chceš po mém boku stát?
Či hrou se jen vše zdá?
Tou jež ostatním srdce otvírá?
(upraveno)
Zdroj: Láska Isabel
Žádné komentáře:
Okomentovat