Je dcerou Titána Hyperíona a jeho manželky Theie. Jejími sourozenci jsou bůh Slunce Hélios a bohyně ranních červánků Éós.
Byla nejen bohyní, ale i zosobněním Měsíce. Když se na nebi objevila v plné kráse, bledly před ní všechny hvězdy.
Seléné je obvykle zobrazována se srpkem měsíce. Svou pouť po obloze koná na nebeském voze, který se na rozdíl od vozu boha Slunce Hélia pohybuje pomalu, protože ho táhnou jen dva koně nebo mezci (či dokonce krávy). Často ji prý doprovázejí Dioskúrové (bratři Kastór a Polydeukés, nejslavnější dórští hrdinové po Héraklovi).
Její velikou láskou byl krásný mladík Endymión, kterého odsoudil nejvyšší bůh Zeus k věčnému spánku. Když se dostala na své noční pouti nad jeskyni v hoře Latmos, kde spal, vždy se k němu snesla a políbila ho svými paprsky. Podle převládajících zpráv se jí ho nikdy nepodařilo vzbudit. Byla proto smutná a smutné bylo (a zůstalo) proto i její světlo.
Podle jiných Endymión její lásku opětoval a měl s ní padesát dcer (tj. padesát měsíců mezi olympijskými hrami v Élide, odkud pocházel). Podle homérských Hymnů měla Seléné s nejvyšším bohem Diem dceru Pandeiu, která i nesmrtelným bohům se jevila nad jiné krásnou.
Rovněž se vypráví, že jedenkrát bohyni Seléné zlákal bůh Pan (řecký bůh lesů, pastvin, stád a také pastýřů a lovců, kteří ho uctívali) v podobě bílého berana do lesa a za její lásku jí dal rouno, které vyzařuje bělostné světlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat