Jen po prsa

Tlustý vepř přišel jednoho dne k řece. Toužebně se zadíval na druhý břeh, protože tam zahlédl nádhernou, čerstvě založenou hromadu kompostu se zbytky jídla, slupkami z brambor a různými jinými pochutinami lákajícími a viditelnými až sem.
Vepř ale neuměl plavat. "Jak je asi ta řeka široká? Jestlipak bych ji mohl přebrodit?" přemítal nahlas.
"Ale samozřejmě," řekl krtek, který právě vylezl ze své hromádky a zaslechl vepřovu samomluvu.
"Opravdu myslíš, že ano?" zeptal se radostně vepř.
"Klidně. Je tady úplně mělká voda," odpověděl krtek. Ještě ani nedopověděl poslední slovo a vepř už se rozběhl k řece a skočil do ní. Okamžitě se potopil, protože nohama marně hledal dno. Z posledních sil se doplahočil ke břehu a vztekle se pustil do krtka. "Je to divné," odpověděl krtek, "kachnám voda sahá vždycky jen po prsa."